Městys Nový Rychnov
Nový Rychnov č.p. 87
394 04 Nový Rychnov
MěstysNový Rychnov
Náš kraj byl osídlen poměrně pozdě, neboť ho pokrýval mohutný pomezní hvozd. Také podnebí tu bylo chladné a drsné. Osidlování bylo postupné, od nižších poloh proti proudu vodních toků. Docházelo k němu asi ve 12. - 13. století.
V historických pramenech se připomíná Sázava kolem roku 1343, kdy náležela k panství řečickému. Celé řečické panství mělo značnou rozlohu, čítalo 93 osad a 4 města (Řečici, Pelhřimov, Rychnov a Vyskytnou), měřilo asi 370 km čtverečních. Převažovalo zde české osídlení. Bylo to za arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic (1343 - 1364).
Jméno Sázava vzniklo ze slovesa sázeti a znamenalo řeku sázející se - usazující se. V roce 1415 byla Sázava prodána Jankovi z Chotěmic. V té době měla asi 8 lánů a bylo zde 14 usedlých rodin. Z jednoho lánu se platila královská berně 2 kopy a 36 grošů. Jména usedlíků například: Ježek 1/4 lánu, Jan 1/2 lánu, Matěj 1 lán, Pešek (biskupský hajný) 1/4 lánu, Blažej 1/4 lánu. V té době měl jeden lán v dnešních mírách rozlohu asi 18 ha. Žádný poddaný nesměl ve vsi držet více než 2 lány.
V čele vrchnostenské správy stál purkrabí. Purkrabí v Rychnově spravoval vesnice na jihovýchodě panství. Pod jeho správu kromě Rychnova patřily vesnice Sázava, Korce, Lešov Čejkov, Chrástov, Řeženčice, Rohozná, Dolní Cerekev, Těšenov, Milíčov, Hojkov, Boršov, Cejle a Mirošov.
K pelhřimovskému panství náležely již od roku 1578 rozsáhlé lesy a to sázavský s Křemešníkem v hodnotě 550 kop grošů českých, rohozenský 500 kop a vyskytenský 300 kop grošů českých. Menšími správními jednotkami byly takzvané "rychty". Roku 1580 patřila Sázava k rychtě Prosečské. Sázavští poddaní chodili robotovati do městského dvora v Korcích, který patřil pod rychtáře v Proseči. Rychtář měl k udržení autority a k popohánění robotníků k práci drába. Byl to často bezohledný a krutý člověk, který robotníky bil a i pro maličkosti je dokázal utlouci až k smrti. Dráb musel vrchnosti přísahat:...."jsouc já za drába přijat budu pilnost a vostrost bez ohledu aneb nějakých darův užívati, lidi se vší vostrostí na roboty vypravovati".... k tomu mě dopomáhej Bůh všemohoucí a všichni boží svatí".
Vojenská tažení naším krajem v letech 1618 - 1620 zpustošila vesnice i samotné město Pelhřimov. Nastává období třicetileté války. Bylo to mnoho tisíc císařských vojáků z Uher, žoldáci sebraní z celé Evropy, zloději a násilníci. V Sázavě zůstalo 9 statků usedlých a tři zpustlé. Po prohnané bitvě na Bílé Hoře roku 1620 probíhá v našem kraji násilná katolizace. Ti, kteří nechtěli přistoupit na katolickou víru utíkali z našeho kraje na Moravu. Např.: Pavel Družina obávaje se, aby k náboženství katolickému nebyl nucen, nočního času i s manželkou z domu svého na Moravu ušel. Arcibiskup vydal pro panství Řečice a Rychnova dekret, aby se 10.5.1625 o svátcích svatodušních dostavili všichni poddaní ke zpovědi a přijímání.
Na vesnicích si dlouho lidé drželi víru svých otců, která byla ovlivněna husitstvím, byli to protestanté. Velká část těch, kteří nepřestoupili ke katolické víře, byli násilně vypuzeni a zbaveni svého jmění.
Pamětní kniha rychnovská dokládá, že roku 1640 vpadli do Rychnova Švédové a zle tu řádili, městečko i s kostelem bylo vypáleno a zpustošeno. Mezi Švédy a císařských vojskem došlo k mnoha bitvám, k největší u Jankova, kde padlo 4000 císařských vojáků a 2000 Švédů. Mnoho lidí z okolí uteklo před řáděním vojska do křemešnických lesů. Třicetiletou válkou velmi utrpěla například Vyskytná. Z 38 gruntů zůstali hospodáři jen na 8 statcích a na 4 chalupách. V letech 1639 - 1642 řádila v našem kraji epidemie moru. Pro město Pelhřimov znamenala tato válka úplnou zkázu. I když v roce 1649 byl podepsán "vestfálský mír", procházela naším krajem ještě dlouho vojska a dokonávala dílo zkázy.
Podle latinského nápisu v kostele a podle záznamů v pamětní knize křemešnické, zbudoval roku 1555 jakýsi měšťan pelhřimovský, Matouš Chejstovský, dřevěnou kapli. Učinil tak jako dík za záchranu svého života. Podle pověsti prý spadl do stříbrného dolu a zázrakem se zachránil.
Roku 1651 byl položen základní kámen z černého mramoru ke stavbě kamenného kostela. Bylo to rozhodnutí pelhřimovských měšťanů jako projev vděčnosti Bohu za skončení 30ti leté války. Stavba zděného kostela spadá do doby rekatolizace českého lidu a s ní i horlivé pěstování průvodů, procesí, poutí a jiných cíkrevních slavností. V té době byl asi počátek křemešnických poutí. Kolem roku 1700 byly postaveny ambity, aby chránily poutníky před nepřízní počasí.
V křemešnickém lese žil poustevník Jiří Mrňávek kolem roku 1660. Pověst o něm vypráví, že měl na svědomí vraždu člověka a činil tak pokání. Zbytky jeho poustevny najdeme nedaleko kapličky. Zemřel roku 1676, jeho ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých.
Roku 1752 byla dokončena přestavba kostela v dnešní podobě. Stavba je ve stylu barokním s velkým množstvím nástěnných maleb a s neobvyklým trojbokkým oltářem. Varhany mají 600 píšťal.
Roku 1771 - 1772 byla veliká neúroda, mnoho lidí umřelo hladem. Toho roku přišlo na pouť velmi málo poutníků. Tento hladomor připomínají v naší obci "boží muka", postavená roku 1772. Hladem vymřely celé rodiny, v Čechách umřelo během ledna a února 185 000 lidí.
Roku 1775 se na novorychnovsku a pelhřimovsku bouřili sedláci, vojsko je přivedlo k poslušenství.
Roku 1782 napadlo ohromné množství sněhu, který ležel od 6.11. do 24.4. Zničil lesy i vesnické chalupy.
Původní dřevěná budova byla postavena asi v roce 1796. V roce 1844 byl položen základní kámen na stavbu nové budovy. Stará budova byla tak chatrná, že v měsíci dubnu musela být zbourána a již v říjnu roku 1844 byla nová stavba hotová. Kolem roku 1840 postavil před školou pan Komárek z Pelhřimova sluneční hodiny, které byly roku 1879 opatřeny kamenným podstavcem. Prvním učitelem zde byl Augustin Chocholouš. V roce 1878 byl na školu dosazen Josef Zahálka, který zde působil 43 let až do roku 1919. V roce 1882 byla škola rozšířena na dvoutřídní, neboť počet žáků přesáhl 200. Nejvíce dětí bylo zapsáno na škole v letech 1891 - 1892, do 1. třídy 112, do druhé 98. V tomto roce píše Josef Zahálka v kronice: "Největší návštěva školy byla v prosinci. Učitelé museli dobrý pozor dávati, aby některému dítku při vyučování nešlápli na ruku nebo nohu. Děti stály nebo seděly na zemi a lapaly po vzduchu jako ryby na suchu. Bylo tak přeplněno, že se dveře nemohly otvírat a že parta dětí střídavě na chodbě z map a obrazů za dozoru staršího žáka vyučována byla".
V roce 1909 byla postavena škola v Lešově. V roce 1914 vypukla 1. světová válka, ve které padlo mnoho bývalých žáků. V letech 1902 - 1907 působil na Křemešníku, po boku pana řídícího Zhálky, pan František Bernard Vaněk, autor románu Na krásné samotě. Dějem idylického románu jsou vzpomínky na léta strávená na Křemešníku. Místo, děj a osoby jsou autentické. Pan F. B. Vaněk byl umučen nacisty v koncentračním táboře Dachau v roce 1943.
Sázavská obec postavila novou budovu školy, která byla slavnostně otevřena 1.11.1935 jako dvoutřídní "Obecná škola". V prvních letech, do začátku 2. světové války, se počet žáků pohyboval nad 30. Vyučováno zde bylo 8 ročníků ve dvou třídách. Od roku 1942 byla škola jednotřídní s pěti postupnými ročníky. Počet žáků postupně klesal až do roku 1972, kdy byla škola uzavřena.
Byl založen v roce 1905. Stavba požární zbrojnice byla dokončena v roce 1907. V té době vlastnil Sbor ruční stříkačku, která byla pořízena ze sbírky občanů v tehdejší ceně 2 600,- Kč, dále 2 hákové žebříky, džberovou stříkačku a 2 háky na strhávání trámů. Prvním velitelem hasičů byl Jan Rásocha čp. 4.
V zápisech hasičské kroniky je uvedena celá řada požárů jak v Sázavě, tak i v okolí. Tak např. jenom v roce 1925 - 26 došlo ke 4 požárům v Sázavě čp. 8, 13, 45.
Hasiči pořádali pravidelná cvičení a zaměřovali se také na kulturní činnost. V roce 1922 zakoupil Sbor jeviště za 3 000,- Kč. Zejména ve třicátých letech byla ochotníky sehrána celá řada divadelních představení, pořádány byly "Výlety v přírodě" s pestrým programem a hudbou, masopustní veselice, hasičské bály, dožínkové věnečky a další akce.
V současné době, díky obětavé práci členů, plní hasičský sbor úkoly požární ochrany a pokračuje v tradicích kulturní činnosti v obci. Dodržuje se tradice hasičských bálů, masopustních průvodů a od roku 1956 také taneční zábavy "vinobraní".
Rok 1914-18: první světová válka si vyžádala 12 životů sázavských občanů. Bylo to Josef Chadim, Josef Staněk, František Jaroš, František Nacházel, Karel Němec, Jindřich Hamršmíd, Václav Skala, František Šiman, František Řáda, Jan Bartoška, Antonín Havlík a Vojtěch Rásocha.
Rok 1935: dokončena stavba bodovy dvoutřídní "Obecné školy", před tím chodily děti do školy na Křemešník.
Rok 1937: byla provedena elektrifikace obce, do té doby se svítilo převážně petrolejovými lampami.
Rok 1939: vypukla 2. světová válka, následovala okupace země nacisty, vznik "Protektorátu Čechy a Morava", dvojjazyčné nápisy, zavedení přídělového systému na potraviny a šatstvo.
Rok 1942: Němci posílají mladé lidi na nucené práce do "Říše". Z naší obce to byli František Bartoška, Jaromír Chadim, Alois Řáda, Josef Marousek, František Rásocha a Ladislav Svoboda.
Rok 1945: poslední dny 2. světové války byly v naší obci dramatické, dvacet občanů z Nového Rychnova bylo vzato jako rukojmí a uvězněno v hasičské zbrojnici v Sázavě. Němci nestačili vykonat na nich pomstu, za napadení jejich vojáků. V noci z 8. na 9. května museli prchat před ruskou armádou, která naší obcí začala postupovat v ranních hodinách 9. května 1945.
